Zničeho nic vás přepadne nezvladatelná chuť si dát něco k jídlu. Není to chuť na nějaké konkrétní jídlo, spíš potřeba něco jíst, která je tak silná, že se nedá zvládnout silou vůle.
Znáte to? Stává se vám to?
A tak jdete, něco si dáte. Pokud máte doma nějaké oblíbené jídlo, sáhnete po něm. Pokud doma nemáte nic oblíbeného, sníte týden starý chleba nebo konzervu fazolí. Když není nic lepšího, sáhnete po mrkvi nebo okurce… důležité je mít něco v puse, něčím se zaplácnout. Ten pocit vás uklidňuje. Nejde o samotné jídlo, ale o to mít něco v puse, něčím se nacpat.
Takhle vypadá úplně klasický projev emočního přejídání.
Ta chuť respektive spíš potřeba něco jíst, následuje totiž po nějaké události, která v nás vyvolá nepřijemný pocit.
Někdy to je celkem nevinná událost – třeba poznámka kolegyně, komentář šéfa ohledně něčeho, co se nás třeba ani netýká. Občas chuť jíst vyvolá jen naše pouhá myšlenka – třeba si vzpomeneme na nepříjemnou událost nebo na úkol, který nás čeká a nám se do toho nechce.
Základ je vždycky stejný – potřeba zajíst nepříjemný pocit v nás.
A není vůbec důležité, jestli ten nepříjemný pocit máme oprávněně nebo jestli objektivní realita je úplně jiná a vlastně bychom na ni neměli vůbec reagovat.
Zkrátka, něco se dás dotkne, často ani nevíme proč. A někdy si ani pořádně neuvědomíme, že se nás něco dotklo, že nějaký nepříjemný pocit máme. Ale protože tomu, jak se cítíme, nedáme pozornost nebo si toho ani nevšimneme, následujeme svůj impulz a jdeme (impulzivně) jíst.
Bohužel ale jídlo nedokáže přebít náš nepříjemný pocit a tak plácáme páté přes deváté, sladké, slané, kyselá a zase znovu dokolečka… dokud nejsme totálně přejedené… a cítíme se ještě hůř než před tím. Je to začarované kolečko, ale aspoň teď už víme, proč se cítíte blbě – máme na sebe vztek za to, kolik jsme toho snědli.
Min výška: auto
Min výška: auto
Šířka: 96.3%
Šířka: 96.3%
Jde přejídání zastavit? Jaká je první pomoc?
Hlad, který přijde z ničeho nic, je třeba vždycky brát jako ukazatel toho, že se něco děje. Nejsme naučení věnovat pozornost našim pocitům, často je ani nestíháme vnímat.
A tady je pořeba začít – všimnout si, jak se cítíte dřív než něco dáte do pusy.
Někdy se ten pocit nedá ani pojmenovat, nejsme zvyklé si ho všímat a tak to může být jenom slabounký závan pocitu – je mi divně.
Možná si uvědomíte co se stalo chvíli před tím než jste dostala „hlad“. Možná přijdete na to, proč se teď cítíte špatně a co přesně se stalo. Možná ne. Zkuste s tím pocitem chvíli být, dát mu pozornost, všimnout si, kde v těle ho máte, jak je silný. Zkuste ho prodýchat. Zkuste se z něj vypsat. Vemte si papír a pište, co vás napadne, dokud vám nebude líp. Zkuste ten pocit namalovat nebo vytancovat.
A nebo se objednejte na online konzultaci a podíváme se na to společně.
Používám techniku EFT (tzv. ťukání), díky kterému se dostaneme k jádru vašeho přejídání rychle a efektivně si zpracujete příčinu a naučíte se tuto techniku použít ve chvíli, kdy vás emoční hlad znovu dostihne.
Používám techniku EFT (tzv. ťukání), díky kterému se dostaneme k jádru vašeho přejídání rychle a efektivně si zpracujete příčinu a naučíte se tuto techniku použít ve chvíli, kdy vás emoční hlad znovu dostihne.
