Blanka
Makoňová

Jak to celé začalo?

Jsem od dětství nadšenec do zdravé výživy. Už na základce jsem přečetla o zdravé výživě všechno, co se mi dostalo pod ruku. Od alternativy po oficiální doporučení. Vyzkoušela jsem na sobě nejrůznější výživové styly. 

Mátlo mě, že různá alternativní doporučení si vzájemně odporují, oficiální doporučení se zase často mění a co se doporučovalo loni, letos už neplatí. 

A přitom já sama dokázala od dětství velmi dobře rozeznat, jaké potraviny mi dělají dobře, jaké jídlo mi energii bere a jaké mi ji ubírá. Jenže jsem si nedůvěřovala, hledala venku potvrzení toho, že jím zdravě. 

Pak jsem zjistila, že vědět, co jíst nestačí. Někdy je mnohem těžší se toho držet.

Patřím k těm, kdo zajídají nervozitu, stres jídlem. Měla jsem ve zvyku jíst, abych zaplácla nepříjemné emoce a nemusela jim dát pozornost.

Byla jsem zvyklá jíst, abych si zlepšila náladu. Byla jsem naučená, že jídlo se nevyhazuje, že se dojídá, co je na talíři, nabízené jídlo se neodmítá.

A tak jsem jedla hory jídla. Bylo to sice zdravé jídlo, ale bylo ho strašně moc. Neustále jsem řešila, co jím.

Až časem jsem se dozvěděla o emočním přejídání, o emočních vazbách na jídlo a o tom, jak jídlo působí na naši psychiku a naše psychika ovlivňuje chuť na konkrétní jídlo i to, jestli máme hlad. Zjistila jsem, že existuje fyzická závislost na jídle, cukru a sacharidech, ale také závislost psychická.