Máte s jídlem spojené nějaké zvyky, které nedokážete zvládnout silou vůle? Chcete to dělat jinak, ale vždycky stejně skončíte ve svých obvyklých kolejích?
Já takových věcí měla spoustu a další objevuju spolu s mými klientkami.
🍮 Musím dojíst všechno, co je na talíři.
Když jsem pracovala s Markétou, objevily jsme ještě další přesvědčení, které s tím dojídáním souviselo.
🍮 Musím se přejíst, abych se cítila najedená. Nedokážu přestat jíst včas, abych byla sytá tak akorát. Většinou si jdu ještě přidat, i když vím, že už jsem dost nacpaná. Nemůžu si pomoct.
S tématem klientky vždycky pracuji tak, že postupně rozmotáváme příběhy, zvyky a návyky, očekávání, které jsou na téma namotané. Zásadní jsou ale emoce, které s tím vším jsou spojené. Tyto emoční háčky jsou silnější než naše silná vůle a náš rozum.
U Markéty jsme objevily tyto situace:
🍮Když doma nedojedla, musela poslouchat nepříjemné řeči:
Máš velké oči. Co s tím teď budeme dělat? Kdo to má po tobě jíst? Chceš to snad vyhazovat?
Nebylo jí příjemné tyto řeči poslouchat a tak se naučila sníst všechno, co na talíři měla.
🍮 Ve školce i ve škole se muselo všechno sníst. Neexistovalo odnášet jídlo, ani když dítěti nechutnalo nebo bylo syté.
🍮 Nakonec si Markéta vybavila rodinnou oslavu, kdy teta uvařila svíčkovou, na kterou byla hodně pyšná. Markéta si několikrát přidala za obdivu celé rodiny.
Byla v té chvíli centrem pozornosti, měla obdiv všech a opravdu si to užívala. Teta byla šťastná a spokojená, že se jí svíčková povedla.
🔸 A tak si Markéta odnesla vzorec, že když bude hodně jíst, bude mít pozornost, bude obdivovaná a její okolí bude šťastné.
Že to nedává smysl? Nedává. Přesto to tak funguje. Ne každý to takhle s jídlem má, ale pokud se vás to týká, nezvládnete to jen silou vůle nebo rozumem.
S mými klientkami hledám příběhy, které se k jejich vztahu k jídlu spojují, ale pak hledám ještě emoce, které jsou s tím spojené. Jakmile tyto emoce oddělíme od jídla a od vzpomínky, která je s jídlem spojená, je možné změnit svůj návyk.
