Máte nějaké jídlo, které vás spolehlivě vrátí do dětství?
Já to takhle mám. Borůvkové knedlíky mi připomínají prázdniny na chatě, chleba s máslem mi připomene sobotní výlety s dědou a babičkou, makový koláč jsou návštěvy u mojí oblíbené tety.
s ní Petra to takhle měla s vanilkovou zmrzlinou – musela být točená, té nedokázala odolat. Kopečková ji vůbec nezajímala.
Raději se vyhýbala místům, kde ji prodávali.
Jakmile uviděla stánek s točenou vanilkovou, rozlila se jí v představě na jazyku ta úžasná sladká chuť, jakoby se dostala do tranzu a nedokázala odolat, musela si zmrzlinu koupit. Byla schopná přijít pozdě na schůzku, jen aby si ji dala.
Jenže pak se cítila bídně, obviňovala se ze slabé vůle, nadávala si.
Nevěděla, že jídlo má schopnost přenést nás do dětství. Dá nám možnost na chvíli prožít ty pocity, které jsme tenkrát prožívali.
A Petra chodila jako malá každou neděli na točenou vanilkovou se svým tátou. Byl to jejich společný čas. Od té doby tuhle zmrzlinu milovala. Když ji jedla, jakoby tam byl táta s ní. Cítila jeho přítomnost, pozornost, kterou dával jen jí. I když už byla velká a táta tam ve skutečnosti nebyl.
Společně jsme se na to podívaly, vrátily emoce tam, kam patří – ke vzpomínce na tátu a na jejich společný čas. Ze zmrzliny se stala jen obyčejná zmrzlina.
Petra na ni občas dostane chuť a pak si ji v klidu dá. Už tam ale není ta nutkavá potřeba a Petra to dokáže kontrolovat a rozhodnout se, jestli si ji chce dát nebo ne.
Máte také nějaké takové jídlo, které vás přenese do dětství?
A vy to můžete udělat jako Petra. Nemusíte být otroci jídla. Napište mi, domluvíme si termín a podíváme se na to. 😀
