Jídlo jako droga?
Možná vám to připadá přehnané, ale některé mé klientky to tak cítí.
Zrovna včera mi řekla jedna paní, se kterou jsem se potkala:
Jídlo je pro mě jako droga. Jenže na rozdíl od alkoholu nemůžu jídlo vyřadit ze svého života.
A já jí rozumím.
Vím, jak se cítí a jaké to je, když si člověk připadá, že ho jídlo ovládá. Je ovládaný svými chutěmi na jídlo a nedokáže si nic odříct. Navzdory tomu, že nemá hlad. Navzdory tomu, že je přejedený. Přesto jde a otevře další pytlík chipsů nebo sáhne po balíčku sušenek. I když nechce. Silná vůle nefunguje. Nemůže si pomoct.
Jídlo jako by mělo nějaký svůj jazyk a mluvilo na nás. Slibuje nám, že se budeme cítit líp, když ho sníme. Slibuje, že zapomeneme na hádku s partnerem, na protivného šéfa nebo na hnusné počasí venku.
Má to řešení?
Jasně.
Bude to jednoduché?
Ne.
Nebude to ani rychlé.
Je to cesta, během které je potřeba objevit svůj vztah k jídlu a taky důvody, proč jídlo používáme jako prostředek k tomu, abychom se cítili líp. Chce to odvahu přiznat si věci, jak jsou. Chce to odvahu dovolit si cítit nepříjemné emoce.
A pak už se stačí naučit nějaké techniky a postupy, jak to dělat jinak. 😁
Jídelníček je taky důležitý. Když tělu dáme to, co potřebuje, jsme příjemně najedení a netrápíme se hladem, můžeme se soustředit na důvody, proč jíme, když hlad nemáme.
Máte pochopení pro lidi, kteří mají jídlo jako drogu nebo to je úplně mimo vaše chápání?
Chcete vyřešit svůj vztah k jídlu? 20minutovka je zdarma a je tu od toho, abychom zjistily, jestli nám to bude fungovat.
