BYCH NEUMŘELA HLADY, KDYŽ VYNECHÁM JÍDLO!
Možná si teď říkáte, co to je za blbost. Jasně, že nikdo neumře hlady, když vynechá svačinu nebo večeři. Ale zrovna dneska jsem na to narazila s jednou ženou a není jediná, kdo to v sobě má.
STRACH NAJÍST SE MÁLO. STRACH, JESTLI JÍ DOST. STRACH VYNECHAT JÍDLO.
Spousta z nás z sobě tyto strachy má.
Ano, je spousta žen, které řeší opak – bojí se najíst, jí jako vrabec, ale žijou v představě, že jí strašně moc a měly by jíst ještě míň. Ty si necháme na jindy.
I když i tyto ženy můžou mít představu, že jedí moc a zároveň se bát nějaké jídlo vynechat. Naše podvědomé programy okolo jídla jsou občas hodně zašmodrchané. 
Tyto naše programy a představy o tom, jak a kolik bychom měli jíst, vznikají různě – často v dětství, kdy nás babičky a maminky (a někdy i tatínkové a dědečkové) vykrmují a neustále se strachují, jestli nemáme hlad a jestli jsme už jedli a jestli jsme toho snědli dost…
Často přebíráme rodinné vzorce generací, které ještě zažili skutečný hlad a bídu a kdy nebylo nic důležitější než nasytit rodinu.
Taky se na nás dlouhou dobu valily ze všech stran informace, že musíme jíst pravidelně, nejlépe každé dvě hodiny, aby se nám nezpomalil metabolizmus. Nasnídat se musíme. Vynechat oběd nesmíme. Svačit je potřeba. Pamatujete?
No a pak jsou tady všechny ty zmrzliny a dortíky za odměnu a bonbóny na útěchu a jako bolestné za rozbité koleno. A taky jídlo na zahnání nudy. Jídlo jako zábava a zážitek. Jídlo jako relax a odměna po dlouhém náročném dni. Strach, že o něco ůžasného přijdeme, když vynecháme jídlo. Když si něco nedáme.
A tohle všechno se v nás mele, ale my o tom ani moc nevíme, nevšímáme si toho.
Dostaneme ke k tomu třeba až na nějakém sezení, terapii nebo konzultaci, kdy nás někdo k tomu uvědomění dovede.
V praxi se tohle přesvědčení projevuje tak, že jíte skoro do prasknutí, teprve pak se cítíte spokojená a můžete přestat jíst.
Nebo máte potřebu se pořádně najíst, když někam jdete a víte, že možná pár hodin nebude možnost jíst. Co kdybyste náhodou za tu dobu dostala hlad? Co kdybyste se včas nedostala k jídlu?
To nemůžete riskovat a tak se najíte předem a nebo sebou všude taháte nějakou svačinu. Pro jistotu.
Někdy se to projevuje tak, že začnete být nervózní, když vynecháte nebo máte vynechat jídlo. Nevadí, že třeba ani nemáte hlad. I tak máte pocit, že byste se měli najíst.
Strach nebo nervozita se může objevit třeba ve chvíli, kdy si chcete dát nějaký půst – třeba vynechat snídani nebo vyzkoušet 24 hodin bez jídla nebo jinou formu přerušovaného půstu.
Protože nejsme zvyklí dávat pozornost svým pocitům a tomu, co se v nás děje a jedeme na automat, tak si začneme uvědomovat jenom jakýsi nepříjemný pocit nebo nutkaní se přeci jen najíst.
Nebo nás začne bolet hlava, cítíme únavu, jsme nesoustředění. A tak raději jdeme a najíme se. A vyhodnotíme to tak, že nám půst nedělá dobře.
Znáte to? Víte, jaké jsou vaše strachy ohledně jídla?
Jestli chcete vaše strachy objevit a naučit se poslouchat skutečné potřeby svého těla, ráda vás tímto procesem provedu.
