Říkáte si, co to je za otázku? Přece každý pozná, že má hlad.
Jenže, proč tedy často jíme (někteří z nás, ne všichni :-)) mnohem víc, než naše tělo potřebuje? Kdybychom všichni jedli tak akorát, nemohli bychom být přece tlustí.
Pro zjednodušení tentokrát odhlédnu od hormonální nerovnováhy, která také může přispívat k tomu, že máme větší pocit hladu a chuť na určitá jídla a pro jíme více, než naše tělo potřebuje. Tomu se věnují jiné články tady na blogu.
Proč tedy jíme více než potřebujeme? Kromě tělesného (fyziologického) hladu, můžeme občas pociťovat emoční hlad. Je to hlad „psychický“.
Není to volání těla, že potřebuje doplnit živiny a energii. Jde o naši potřebu zajíst stres, potlačit negativní emoce, přebít je pozitivním pocitem, který nám dává jídlo. Jde o naučenou reakci na to, že se cítíme nepříjemně. Snaha „zajíst“ nudu, vnitřní prázdnotu, nespokojenost. Potřeba ukonejšit své nenasycené emoční potřeby jídlem.
Narozdíl od fyziologického hladu, který je skutečně o tom, že tělo potřebuje dodat živiny, energii.
Co teď s tím?
První krok je vůbec si uvědomit, že hlad neznamená vždy opravdový fyziologický hlad. Mnoho z nás si dosud ani neuvědomilo, že jedí někdy i z jiných důvodů. Často říkají: „Nemůžu zhubnout, já mám prostě pořád hlad. Narodila jsem se s velkou chutí k jídlu.“ Někdy to ale není chuť k jídlu jako spíše naučený (a nevědomý) způsob psychické útěchy. Jakmile si tohle uvědomíme, máme velký kus práce za sebou.
Ovšem také i velký kus práce před sebou. Nejde jen o to, rozeznat opravdový hlad od emočního. Druhý a neméně těžký úkol je nejíst, když nemáme fyzický hlad, ale pouze emoční hlad.
To se snadno říká, hůře udělá. Zejména proto, že pevná vůle v těchto případech moc nepomůže. Jedeme totiž na vzorce získané v dětství, většinou podvědomé a na vědomé úrovni našeho vědomí o nich moc nevíme. A emoce téměř vždycky nad naší vůlí vyhrají. Nemá cenu se obviňovat ze slabé vůle, trestat se, být se sebe naštvaní.
Jak tedy rozeznat emoční hlad od hladu fyziologického a co s tím?
Emoční hlad nás většinou přepadne náhle a vnímáme ho velmi silně a urgentně. Potřebujeme se najíst ihned.
Často se projevuje chutí na nějaké konktétní jídlo, pro které jsme ochotni jet na druhý konec města, protože tam prodávají přesně ty koblihy, na které jsme dostali neodolatelnou chuť.
Jindy naopak máme neutišitelnou chuť jíst a sníme cokoliv, co doma najdeme (i kdyby to byl měla být konzerva fazolí). Tláskáme páte přes deváté. Hlavně že je toho hodně. Nedokážeme přestat.
A taky nepřestaneme, dokud se necítíme úplně přejedení. Říkám tomu, že jde o hlad, který neutišíme žádným jídlem.
Většinou následuje pocit viny, obviňování, trestání se. Třeba neúměrným cvičením nebo hladověním další den.
Naopak běžný fyziologický hlad vnímáme přicházet postupně …od pocitů „něco bych si možná dala, ale ještě vydržím“ … přes „už mám opravdu hlad“ …až po „musím si fakt už něco dát“ .
K jídlu si dáte něco, co vám chutná, nezaplácnete se čímkoliv jen proto, že potřebujete něco sníst. Na druhou stranu to není posedlost něčím konkrétním. Spíše ve stylu dala bych si rýži, ale nemáme ji. Tak si dám raději těstoviny než brambory.
Jíte dosyta a s chutí a jste schopni přestat jíst, když jste najezení. Po jídle máte pocit uspokojení z dobrého jídla.
Naučit se vnímat tyto rozdíly je první a nejdůležitější krok. Naučit se rozlišit emoční hlad od hladu fyzického. Někomu jen tohle může dát dost práce.
Další krok je uvědomit si, co se ve mě zrovna děje? Jaká situace ve mě emoční hlad vyvolala? Co se stalo? Kdo mi co řekl a jak se v té situaci cítím?
Pak už je to o tom, snažit se emoční hlad utišit jinak než jídlem.
Můžu si dopřát něco jiného než jídlo? Udělal pro sebe něco, co mi udělá radost a pomůže mi cítit se emočně lépe. Třeba se pustit do nějaké příjemné činnosti, pustit si hudbu, dát si vanu, zapálit aromalampu…?
Někdy jsou ale emoční vazby a propojení na jídlo tak silné, že se to nedaří zvládnout.
Pro ty z vás, kdo víte, že je to váš problém a jste připravena s tím něco udělat, nabízím vyzkoušenou cestu, jak vyřešit své emoční přejídání pomocí terapie EFT.
Objednejte si osobní konzultaci po skypu nebo messengeru. Nemusíte být otrokem jídla. Každá z nás může mít kontrolu na tím. co a kdy bude jíst.
Zajímá vás Low-Carb (nízkosacharidové) stravování? Zde zjistíte, jak na to.
