Pozitivní emoce jsou spojené s jídlem. Jídlo je spojené s pozitivními emocemi.
Pokud se u vás v dětství hodně propojovalo dobré jídlo a příjemné situace je dost pravděpodobné, že si v podvědomí nesete podobný program. Pokud se potřebujete cítit lépe, musíte si dát něco dobrého. Pokud se potřebujete odměnit, jdete si dát něco dobrého.
Možná to u vás bylo tak, že vám maminka přichystala vaše oblíbené jídlo, když jste se vracela ze školy v přírodě nebo z výletu, z letního tábora. Bylo to jako přivítání a zároveň důkaz lásky, jak je maminka ráda, že už jste zase doma.
Babička vás vítala, když jste přijela na návštěvu, vaším oblíbeným koláčem nebo buchtami, které upekla jen pro vás. Věděla přesně, jaké buchty máte nejraději. Zavřete si oči – jak jste se v tu chvíli cítila? Vybavte si všechny ty příjemné pocity… Cítila jste se naprosto milovaná, přijímaná, oceňovaná – alespoň pro tuto chvíli ta nejlepší a nejdůležitější na celém světě?
Na tom není nic špatného. Příjemné pocity máme s jídlem spojené od malička. Ve všech společnostech se používalo a stále používá jídlo při oslavách, když chceme někoho uctít.
Co je ale špatně, je mylné spojení našich emocí a jídla. Toho, že jsme mylně přisoudily naše pocity jídlu – ne babičce, mamince nebo té situaci, díky které jsme se cítily dobře.
Cítily jsme se milovány a přijímány naší babičkou, maminkou, cítily jsme se dobře na rodinné oslavě, kde byla příjemná atmosféra a kterou jsme si tolik užily. Naše podvědomí má zvláštní schopnost někdy vytvářet podivné zkratky a toto je jedna taková – mylně spojí tyto naše emoce s jídlem a ne s člověkem nebo situací, která v nás tyto příjemné pocity ve skutečnosti vyvolala.
A proto je potřeba oddělit prožívání emocí a dobrých pocitů od jídla. Je třeba si dovolit být šťastný jen tak i bez dobrého jídla a pití. Nepotřebujeme jídlo, abychom se cítily lépe, abychom cítily útěchu, abychom se cítily milované a šťastné.
Nakonec, přiznejme si to, jídlo nás nikdy šťastnějšími neudělá :-). Nebude nás milovat, nedá nám pozornost, po které toužíme… Vždyť to znáte, už ve chvíli, kdy ve vás mizí tabulka čokolády, víte, že to nemáte dělat…. a že jen co čokoládu sníte, vás místo dobrého pocitu zavalí příliv výčitek a vzteku na sebe.
Je to ale vzpomínka na babičku, kterou nám to konkrétní jídlo dokáže vyvolat a my pak automaticky a podvědomě pocítíme chuť přesně na tohle jídlo, když ve skutečnosti potřebujeme utěšit, zlepšit náladu, cítit se líp.
A protože tohle všechno funguje na úrovni podvědomí, je velmi těžké tyto situace zvládnout jen silou vůle nebo silou naší mysli.
Ve chvíli, kdy cítíte neodolatelnou chuť na ten makový koláč, který chutná jakoby byl od babičky, neudrží vás vaše vůle, aby kdyby vás držela párem volů… Jednoduše vaše podvědomé emoce jsou silnější než vaše vůle … vždycky nad ní vyhrají.
Vy už se ale nemusíte trápit, objednejte se na terapii. Tuto situaci dokážeme rozmotat během jednoho sezení. Makový koláč si i pak dokážete vychutnat, ale už tam nebude ten extrémně silný emoční náboj, který vás ovládá. Naučíte se tuto situaci ovládnout vy. Tak abyste si koláček dala, kdy vy se k tomu vědomě rozhodnete.
