Jím vždycky, když jsem doma sama.
Simona nesnášela zůstat večer sama doma. Věděla, co přijde.
Jakmile děti usnuly a manžel byl někde pryč, vrhla se na skříńku se sladkostma. Sladkosti patřily dětem. Simona si pro sebe nic sladkého nekupovala, protože to nechtěla jíst.
Když zůstala večer sama doma, padla na ní podivná tíseň. A nutkavá chuť jíst. Skříňka se sladkostma tak lákala.
Přece nesní dětem jejich sladkosti!
No dobře, tak jen pár gumových medvídků, to děti nepoznají… tak ještě tu mléčnou čokoládu… koupí ji hned zítra a nenápadně ji tam vrátí. Nikdo nic nepozná. No jo, snědla čokoládu a ještě balík sušenek. A nakonec to zajedla fidorkou.
O moc líp jí nebylo.
Cítila pořád tu divnou tíseň, jenže teď ji přikryl pocit studu
a ponížení.
Jak hluboko klesla, že tajně ujídá dětem sladkosti?
Společně jsme našly, proč nesnáší být sama doma. Jako dítě vyrůstala s maminkou a ta chodila na noční a Simona zůstávala jako dítě sama doma. Tak se to tenkrát řešilo.
Dělala, že to zvládá, aby mamince nepřidělávala starosti. Jenže se bála a připadala si strašně sama a opuštěná. A tento pocit si přenesla do dospělosti. Jakmile zůstala večer sama, vrátila se jí ta tíseň.
Je jedno, proč vlastně jíte a s čím to má souvislost. A jídlo vám s tím fakt nepomůže. Nebo jen na chvilku. Než přijdou výčitky a špatný pocit ze sebe.
Trápí vás nějaký podobný vzorec s jídlem? Nemusíte se s ním trápit, podíváme se, co je za tím, společně to rozmotáme a naučíte se podobné situace řešit jinak než jídlem.
